Léčba bolesti

Definice bolesti
 
„Bolest je nepříjemný smyslový a pocitový zážite multidimenzionálního rázu ve spojení se skutečným nebo potencionálním poškozením tkáně anebo je v termínech takového poškození popisován.“ (Mezinárodní společnost pro studium bolesti – IASP).

Bolest (akutní) je svým způsobem fyziologická, má signální a varovnou funkci, upozorňuje na ohrožení organismu. Aby funkce bolesti zůstala v těchto mezích, nestala se nadměrnou, nepřiměřenou, disponuje organismus určitými kontrolními systémy, které jsou schopny proces nocicepce tlumit, modulovat. Nociceptory jsou volná nervová zakončení zodpovědná za percepci bolesti. Jsou uloženy v periferních tkáních (především v kůži, ale i ve svalech, kloubech, šlachách, fasciích, periostu) a též centrálně.

Podle místa vzniku lze rozlišit bolest somatickou a viscerální (útrobní).

Somatická bolest,  je ostrá, dobře lokalizovaná a označuje se jako bolest povrchní. Somatická bolest, pocházející z nociceptorů lokalizovaných ve svalech, kloubech, periostu atd. je tupá, hůře lokalizovatelná a nazývá se bolest hluboká.
Viscerální (útrobní) bolest vnímáme jako tupou, tahavou, tlakovou či kolikovitou bolest při postižení orgánů tělních dutin. Často je provázena vegetativními příznaky – nauseou, zvracením, pocením, vzestupem krevního tlaku, urychlením tepové frekvence.

Z hlediska doby trvání a přístupu k léčbě je účelné rozlišovat bolest akutní a bolest chronickou. Typické rozdíly jsou uvedeny v následující tabulce

akutní bolest

chronická bolest

  • příznak traumatu nebo onemocnění
  • je účelná
  • anxiozita
  • reaguje příznivě na adekvátní analgetickou léčbu
  • trvání nejméně 3-6 měsíců
  • samostatný problém
  • nemá biologický smysl ani účel
  • fixace vegetativních změn
  • porucha chování
  • reaktivní deprese
  • nemusí reagovat příznivě na odpovídající analgetickou terapii

Jaké léky lze použít k tlumení bolesti? A v jakých formách je lze podávat?

Kdykoli je to možné, jsou neinvazivní formy (= bez vpichu) lepší. Tablety nebo i náplasti jsou snadno použitelné a bezbolestné.

Nejčastěji užíváme nesteroidní antiflogistika, paracetamol, slabé opioidy, silné opioidy

Chronická bolest

Vyšetření chronické bolesti

Při vyšetřování chronické bolesti platí základní pravidlo: zdravotnický personál musí nemocnému vždy pří jeho výpovědi o bolesti věřit. Je to správné východisko pro vzájemnou důvěru, pro stanovení léčebného plánu a pro spoluprácí při léčbě. Pacient by se měl snažit bolest co nejlépe popsat. Je zapotřebí zjistit místo bolesti, její vyzařování, změny v průběhu dne, charakter bolesti (tupá, bodavá, řezavá, palčivá, svíravá), sílu bolesti, vliv bolesti na spánek, na příjem potravy, na tělesnou či duševní aktivitu, možné vyvolávající příčiny bolesti. Lékař také potřebuje znát dosavadní úspěšné i neúspěšné pokusy o léčbu bolesti. Je dobré, když pacient přinese k první návštěvě písemný seznam dosud prodělané léčby, především léků, které na bolest užíval. Protože vnímání bolesti je velmi individuální a závisí na řadě okolností, snažíme se sílu bolesti u jednotlivých nemocných hodnotit podle určitých stupnic:

Vizuální analogová škála je úsečka o délce 10 cm, vypadá jako pravítko, její levý konec je označen jako „žádná bolest" (0) a pravý konec jako „nejhorší bolest, jakou si umím představit" (10)

 Melzackova škála intenzity bolesti

1) mírná, 2) nepříjemná, 3) silná, 4) krutá, 5) nesnesitelná bolest

 

Léčba chronické (dlouhodobé) bolesti

Je vhodné, aby si nemocný s chronickou bolestí vedl deník, ve kterém zaznamenává intenzitu své bolesti podle zvolené škály. Dodatečné posuzování síly bolesti je velmi obtížné a je zatíženo velkou chybou. Pacient by měl do deníku uvádět i případné omezení pohyblivosti a běžné denní aktivity podmíněné bolestí, trvání nerušeného spánku (jak dlouho spal) výskyt nevolnosti, zácpy a ovlivnění příjmu potravy a tekutin. V současnosti je k dispozici několik typů deníků, které pacient může obdržet i s vysvětlením přímo v ambulanci bolesti.

U silné chronické bolesti si klademe postupné cíle:

  1. zajištění klidného spánku
  2. odstranění nebo zmírnění bolesti při tělesném klidu
  3. odstranění nebo zmírnění bolesti pří tělesné aktivitě

Konečným cílem léčby chronické bolesti je odstranění či výrazné zmírnění bolesti a dosažení co nejlepší kvality života nemocného.

Způsoby léčby chronické bolesti

U chronické bolesti vždy zvažujeme, zda lze odstranit její příčinu. Pokud není příčina odstranitelná nebo není ani po podrobném vyšetření známá, provádíme takzvanou symptomatickou léčbu, to znamená, že odstraňujeme či mírníme vlastní bolest.

Při léčbě bolesti je nezbytný dobrý vztah mezi pacientem a ošetřujícím personálem, je důležitá vzájemná důvěra a vcítění. Mimořádně důležité je pochopení a spolupráce rodiny a přátel nemocného.

Medikamentózní léčba

Základním pilířem léčby chronické bolesti je medikamentózní léčba - podávání léků odstraňujících či zmírňujících bolest. Je-li tato léčba vedena přesně a správně, při dobré vzájemné spolupráci lékaře a pacienta, je možné udržet bolest pod kontrolou u naprosté většiny (více než 90 %) nemocných. Bohužel poměrně často není chronická bolest léčena přiměřeně a dostatečně. Příčiny neúspěchu léčby bolesti mohou být různé: špatná informovanost lékařů o možnostech léčby bolesti, předsudky a obavy lékařů, pacientů a jejich blízkých týkající se užívání opioidů, nedostatečná spolupráce nemocných nebo jejich příbuzných.